Kolkwitzia, Weigela

 Kolkvície krásná (Kolkwitzia amabilis) nezůstává svému jménu nic dlužná. Je velmi elegantním opadavým keřem pocházejícím z Číny. V Evropských zahradách je teprve nováčkem, začala se zde pěstovat až na počátku 20. století. Rostlina byla objevena E. H. Wilsonem, ale její botanický popis a pojmenování pochází z roku 1901 od Karla Graebnera. Své jméno dostala na počest německého profesora botanika Richarda Kolkwitze (1873-1957) působícího na několika univerzitách v Berlíně.
Jedná se o impozantní keř vysoký až 4m, který nejlépe vynikne jako solitér. V době květu je obsypán záplavou drobných světle růžových květů zvonkovitého tvaru. Kalich, stopka květu i listy jsou nápadně chloupkaté. V zimě se dá keř rozpoznat podle výrazně se odlupující hnědé kůry.

Vajgélie (Weigela) také nese jméno významného německého vědce, v tomto případě lékaře, chemika a botanika Christiana Ehrenfrieda von Weigel (1748-1831). Tím podobnost obou keřů nekončí. Asi 15 známých druhů tohoto rodu pochází také z východní Asie a v Evropě pěstované druhy (odrůdy) se tvarem květu i dobou kvetení kolkvícii podobají. Ve starší literatuře můžete tento keř najít také pod českým názvem „zanice“. Jeho autorem je Jan Svatopluk Presl (1791-1849) jeden z našich nejvýznamnějších přírodovědců doby obrození. Mimo jiné se věnoval názvosloví, ve svých dílech vytvořil česká botanická jména pro řadu domácích i exotických rostlina. Velká část se jich používá do dnes.

Vraťme se však k vajgélii. První keře této okrasné rostliny se do Evropy dostávají v polovině 19. století a tehdejší zahradníci se téměř okamžitě pouští do jejich šlechtění. Kromě nejpopulárnějšího druhu vajgélie květnaté (Weigela florida) s temně růžovými květy dorůstající okolo 3m, bylo brzy nabízeno množství kultivarů, kterým se začalo souhrnně říkat vajgélie křížená. Po francouzských a belgických šlechtitelích přebírají štafetu ve 20. století především Holanďané. Šlechtí se odrůdy různé výšky, barvy květů i listů. V sortimentu je dnes přes 200 odrůd s květy od bílé přes všechny odstíny růžové až k purpurové a červené, s listy zelenými, purpurovými, žlutými i různě panašovanými. Výška keře se pohybuje od 40 cm vysokých miniatur po 3m keře. Ani čeští šlechtitelé nezůstali pozadu. Ve Výzkumném ústavu okrasného zahradnictví v Průhonicích se vajgélie šlechtily od 80. let 20. století a výsledkem je řada i v zahraničí úspěšných odrůd. Oblíbené jsou především kompaktní nízké odrůdy výšky od 50 – 100cm: růžové „Piccolo“ (Pink Poppet), „Růžena“, „Cumula“, karmínově červená „Vega“, růžovokarmínová „Taura“, světle karmínová „Ara“, nebo 150cm vysoká „Volans“ s bílými květy od šlechtitele Ing. Vojtěcha Benetky, CSc. Neocenitelnou vlastností českých odrůd je jejich spolehlivá mrazuvzdornost, kterou u zahraničních odrůd nelze vždy zaručit.

         

Zvětšené fotografie si můžete prohlédnout ve fotogalerii ZDE