Catalpa - katalpa

Do rodu katalpa, jehož české jméno vzniklo pouze úpravou vědeckého označení, je ve světě řazeno 11 samostatných druhů stromů rostoucích jak ve východní Asii a západní Indii, tak na americkém kontinentu. V Evropě se pěstují především dva severoamerické druhy Catalpa bignonioides – katalpa trubačovitá a Catalpa speciosa – katalpa nádherná. Nejčastěji se setkáte s katalpou trubačovitou, která byla přivezena do Evropy již v první polovině 18. století a stala se velmi oblíbenou dřevinou krajinářských parků. Přestože nedosahuje velké výšky (cca okolo 15m) působí její velmi rozložitá koruna v kompozici zahrady výjimečným dojmem. Strom velmi pozdě raší, a proto jeho silně světlé větve výrazně vyniknou mezi již olistěnými stromy. Neobvykle velké srdčité listy dosahují délky až 20 cm a jejich světle zelená barva kontrastuje jak s okolní sytou zelení, tak vytváří pozadí pro záplavu květů, která se objevuje na přelomu června a července, dle počasí. Vzpřímené laty jsou složené z bílých zvonkovitých květů s purpurovými a žlutými skvrnami. Později je nahradí plody, dlouhé štíhlé tobolky dlouhé až 40 cm, přirovnávané k viržinkům nebo plodům fazolí, odtud pochází pojmenováni stromu v některých národních jazycích, které lze přeložit jako „fazolový strom“. Plody jsou nejdříve zelené, později získají tmavě hnědou barvu a vytrvávají na stromě před celou zimu až do příštího roku. Na podzim získají listy světle žlutou barvu. Dřevo katalp je měkké, ale trvanlivé, a proto ve své domovině vyhledávané řezbáři. Vyrábí se z něj nábytek hudební nástroje i nosníky a oplocení.

V Podzámecké zahradě můžete obdivovat několik takových stromů různého stáří. Již při zakládání krajinářského parku před polovinou 19. století bylo počítáno s jejich výsadbou, ale přítomnost stromu v zahradě můžeme spolehlivě doložit až v roce 1883, kdy jsou v zahradě katalpy trubačovité označované tehdy jménem Catalpa syringoefolia uváděny jako „docela hojné“ (ziemlich häufig). Z tohoto období jistě pochází stromy rostoucí nedaleko zámku, na břehu Chotkova rybníka. Tvoří zde skupinu s dřezovcem trojtrnným. Oba tyto druhy pozdě raší a jejich plody mají protáhlý tvar. Velmi odlišné je však jejich olistění a tvar koruny. Řídké, rozevláté koruny dřezovců s jemnými zpeřenými listy kontrastují s kompaktní hustě olistěnou korunou katalp.

Návštěvnicky nejoblíbenější je katalpa na louce v zadní části zahrady. Její kmen se před mnoha lety zbortil a koruna klesla k zemi. Jak k tomu mohlo dojít, napovídá rukopis neznámého autora z prvních desetiletí 20. století. Píše se zde „v louce roste zajímavý exemplář katalpy (Catalpa syringaefolia) jejímž celým kmenem uvnitř prorůstá střemcha, jejíž semeno zanesené kdysi do koruny katalpy zdárně se ujalo a zapustilo kořeny...“ Kmen katalpy pravděpodobně neunesl tíhu rychle rostoucího keře střemchy, a zkroutil se. Strom naštěstí nezahynul, větve padlé k zemi zakořenily a dnes má tato katalpa nebývale mohutnou korunu.

V rámci projektu Revitalizace porostů Podzámecké zahrady spolufinancovaného z OPŽP od února pracují v zahradě arboristé a provádějí řez a ošetření jednotlivých stromů. Na počátku září se dostali také ke staré katalpě s  pokrouceným kmenem. Dle projektu zde byl proveden tzv. udržovací řez, který má obecně za cíl zabezpečit dlouhodobě dobrý a funkční stav stromu, má podpořit jeho vitalitu a zlepšit světelné podmínky v koruně. Arboristé tedy z koruny stromu odstranili větší části suchých větví. Část drobných suchých větviček byla v koruně katalpy ponechána, aby zůstal zachován přirozený vzhled starého stromu, ke kterému postupně odumírající větve přirozeně patří. Plocha pod korunou byla vyčištěna. Kdokoli do ní může vstoupit a dopřát si pohled na klenbu bizardně pokroucených a spletených větví. Lze bez nadsázky říci, že zahrada získala nový „živý pavilon“.

Především děti jsou lákány k zemi skloněnými větvemi k různým „artistickým výkonům“. Proto je na místě požádat rodiče či prarodiče, aby mladou generaci učili úctě ke starým stromům. Strom je při nájezdu malých návštěvníků nejvíce ohrožen polámáním větví, poškozováním kůry a vrstvy vodivých pletiv nacházejících se pod kůrou. Tato pletiva jsou jedinou cestou, kterou je rostlina zásobována vodou a živinami. Již dnes je část hlavních větví katalpy obnažena až na dřevo, kdyby konce větví dotýkající se země nevytvořily v minulosti další kořeny, zelená koruna tohoto stromu by byla již minulostí.