Trnovník akát

 

Významnou dominantou porostů Podzámecké zahrady bývá na konci května trnovník akát (Robinia pseudoacacia). S touto severoamerickou dřevinou se velmi často setkáváme i ve volné krajině, protože v dřívějších dobách zde byla pro svou nenáročnost a mnohostranné využití často vysazována. Ceněno bylo její velmi trvanlivé dřevo využívané třeba na sloupky pro konstrukce vinohradů. Včelaři si akát oblíbili pro květy obsahující nektar, jehož cukernatost činí 34 – 59%. Jeho schopnost rychle se množit kořenovými výmladky a růst i na nehostinných místech je příčinou toho, že je dnes považován za invazní dřevinu a z volné krajiny je cíleně odstraňován, aby nepotlačoval domácí druhy.
Pro své nesporně zajímavé a méně obvyklé estetické vlastnosti má akát stále své nezastupitelné místo především v krajinářských parcích či městských ulicích, a to již několik set let.
 

Do Evropy byl tento strom přivezen zahradníkem francouzského krále Ludvíka XIV. Vespasianem Robinem (1579-1662) v roce 1635. První rostlina byla vysazena v Pařížské botanické zahradě (Jardin des Plantes).
Již v 18. století byl akát hojně vysazován ve středoevropských krajinářských parcích. Zahradní architekty zaujaly bizardně zkroucené větve, hluboce rozbrázděná kůra, jemné zelenošedé olistění a hojná bílá květenství intenzivní vůně. Strom pozdě raší a postrádá i výraznější podzimní zbarvení listů. Listy opadávají většinou ještě zelené. Výše vyjmenované vlastnosti naznačují, že akát většinu roku vytváří kontrast k u nás běžně rostoucím dřevinám.

V Podzámecké zahradě byl tento strom použit především v menších skupinách například jako na louce před Čínským pavilonem. V kombinaci s dalšími druhy dřevin bylo možné akáty najít na ostrovech v rybnících či na břehu řeky Moravy. Dnes akáty z porostů zahrady spíše mizí většinou vinou špatného zdravotního stavu. V Podzámecké zahradě nebyl pěstován pouze původní botanický druh, ale jak vyplývá ze soupisu rostlin rostoucích v Podzámecké zahradě od H. Struschka z roku 1883 Die nennenswerten Dauergewächse des fürst-erzbischöflichen Schlossgartens in Kremsier mohli zde návštěvníci spatřit také 10 různých kultivarů – odchylek, které zahradníci objevili a dále cíleně množili. Tehdy to byla např. beztrnná forma ´Inermis´, forma s bizardně pokroucenými větvičkami nazvaná ´Tortuosa´, ´Pendula´s převislými větvičkami, ´Myrtifolia´ s rozkladitými větvemi a zaoblenými živě zelenými lístky či ´Pendulifolia´ jejíž listy z větviček jemně visely a jednotlivé lístky bývaly puchýřkovitě nadmuté.

Dnes se nejčastěji setkáváme s beztrnnými kultivary vytvářejícími menší kulovité koruny, které se velmi dobře hodí k výsadbě do městských ulic. Tyto stromky však bohužel téměř nekvetou.

A ještě několik zajímavostí. Akát je v konkurenčním boji velmi úspěšný také proto, že má schopnost velmi rychle natáčet své lístky tak, aby na ně dopadalo co nejvíce světla a fotosyntéza probíhala co neúčinněji, naopak ve velkých vedrech lístky prostě sklopí, aby je slunce nevysušovalo.

Kůra, listy plody i semena jsou jedovaté a jejich požití může způsobit zažívací potíže a křeče.

     

Fotografie si můžete prohlédnout ve fotogalerii ZDE