Dlouhá alej

Příběh Dlouhé aleje

Dlouhá alej běží po břehu Dlouhého rybníka v Podzámecké zahradě. Historie rybníka je poněkud delší než samotné aleje. Již v první polovině 18. století se zde nacházela menší vodní plocha nazývaná panské „bělidélko“, kam ženy chodily prát prádlo. Na konci 18. století je na plánech zachycena nádrž obdélného půdorysu, která pravděpodobně sloužila jako sádky pro pohotovou potřebu ryb na arcibiskupském sídle. K vybudování prvního „Dlouhého rybníka“ jako součásti sentimentální zahrady arcibiskupa Antonína Theodora Colloredo-Waldsee (1777–1811) došlo okolo roku 1800. Pravidelným klínovitým tvarem připomínal spíše bazén než rybník. Jeho břeh byl již osázen dvouřadou alejí. Dobová zpráva říká: „Po obou stranách podlouhlého rybníka je široká stinná cesta posázená dvěma řadami ovocným stromovím různých odrůd, pak pro hedvábníky užitečně vysázené moruše (1802).“ Tato alej měla přibližně poloviční délku než alej, kterou se prochází dnes.

V roce 1832 přichází do Kroměříže arcibiskup Ferdinand Maria Chotek (1832–1836), který sebou přivádí architekta Antona Archeho (1793–1851) a začíná přeměna Podzámecké zahrady na krajinářský park. Součástí těchto úprav bylo také zvětšení a úprava rybníka do dnešní podoby. Původní záměr architekta lze nejlépe vyčíst z dobových popisů: „Nový park krášlilo dlouhé labutí jezero s přístavním domkem neb rybárnou v čele, kde též několik malých lodiček zakotveno bylo. Na zadním konci na poloostrůvku stál labutí chrámek s vycpaným exemplářem labutě. Na jezeře plavilo se množství labutí, husí a mnoho rozličných kachen. Tato drůbež měla v zadní části jezera uprostřed vody zřízenou vesničku z kolových domků.“ (Chodníček druhá polovina 19. století)

Dlouhá alej byla v celé délce vysázená pravděpodobně již v roce 1836 z jírovců (koňských kaštanů). V kompozici nového krajinářského parku hrála velice významnou roli. Spojovala zahradně upravené prostory v blízkosti zámecké budovy a areálu tzv. Maxova dvora, pojatého jako vzorové hospodářství. Mléčná farma nabízela návštěvníkům jak ideální pohled na chov hovězího dobytka, tak možnost občerstvit se mlékem a výrobky z něj.

Na přelomu 19. a 20. století byly stárnoucí jírovce v aleji kompletně nahrazeny lipami (v roce 1883 jsou ještě uváděny jírovce v roce1910 již lípy). Můžeme tedy s velkou jistotou říci, že stáří dnešních stromů rostoucích v Dlouhé aleji je minimálně sto let. To už je požehnaný věk i pro dlouhověký strom. Tato doba se samozřejmě projevuje na zdravotním stavu dřevin. Již nerostou tak bujně a v jejich korunách se objevují suché větve. O zlepšení celkového stavu aleje se postaral v roce 2011 tým arboristů. Do koruny každého stromu se vyšplhal stromolezec a provede potřebná ošetření.

Rybník a Rybářský pavilon v roce 1802

Rybník v roce 1850

Fotografie si můžete prohlédnout ve fotogalerii ZDE