Historie kamélií
Zde naleznete základní informace o kaméliích a jejich soužití s člověkem
„Zimní zahrada (velký skleník zvaná) jejíž délka měří 71,5 m, šířka 14 m, která jest umístěna po levé straně nynějšího vchodu, bývá během jarní doby ladně upravena. Vše září tu květem a nádherou obrovských květů rovníkové flory. Zde příjemně se sní a střádají myšlenky, zejména když venku mrzne a sněží. Z velké sbírky cenných rostlin, které se ještě uchovaly nebo částečně doplňují, nalézáme mezi jinými mohutné Araucaria brasiliensis, A. imbricata, A. Bidwillii, A. Cumighani a A. excelsa, Aralia trifoliata, A. papyrifera, Cedrus Libani Barell, Dammara australis Lamb., Dacrydium cupressinum (Thalamia cupressina), D. Colensoi, D. Franklini, Podocarpus macrophyllus, P. chinensis, Cryptometia jap. a elegans, Sequoia sempervirens a mnoho jiných rostlin a více druhů kapradin.“
Více ZDE
Velký skleník
Předchůdkyní dnešní stavby Velkého (Studeného) skleníku byla oranžérie vystavěná v první polovině 18. století. Měla pro tehdejší dobu typickou konstrukci s tzv. labutím krkem s prosklenou částí směřovanou k jihu. V první polovině 19. století se zde zimovalo přes 400 rostlin pomerančovníků a citroníků pěstovaných v nádobách. Ty sloužily k letní výzdobě zahrady i k produkci citrusových plodů pro arcibiskupský stůl.
Více ZDE
Trochu botaniky
Rod Camellia - kamélie je řazen do čeledi Theaceae - čajovníkovité a zahrnuje okolo 250 druhů. Jejich domovem jsou subtropické oblasti východní Asie. Jedná se o keře nebo menší stromy se střídavými, stálezelenými kožovitými listy. Květy bývají většinou jednoduché s množstvím tyčinek u některých druhů vonné. Plodem je zdřevnatělá tobolka.
Více ZDE
V původní vlasti
Plané rostliny kamélií jsou přirozenou součástí krajiny východní Asie. K jejich záměrnému pěstování japonskými a čínskými zahradníky docházelo pravděpodobně již v 6.století našeho letopočtu. Od té doby se stala kamélie součástí svébytné kultury těchto zemí.
Více ZDE
Jméno
Zatímco v Číně je Camellia japonica nazývána „Cha“ či „Shan-ch“, v Japonsku ji lze nalézt pod jménem „Tsubaki“, „Sá“, „Sjun“. V první podrobnější zprávě o kameliích v díle Amonitatum exoticarum z roku 1712 ji Engelbert Kaemofer, německého lékař a cestovatel, nazývá „japonskou růží“. V současné době používané vědecké jméno Camellia přiřkl rostlině v roce 1735 Carl Linné (1707-1778), významný švédský přírodovědec, lékař, botanik, který je znám především jako tvůrce moderního dvouslovného pojmenování rostlin (binomické nomenklatury) i nového botanického systému.
Více ZDE
Příchod do Evropy
První rostliny kamélií Camellia japonica L. se dostaly do Evropy pravděpodobně již v 16. století s portugalskými mořeplavci, ale dokladem toho jsou pouze velmi staré rostliny pěstované na portugalském území.
První podrobnější botanický popis kamélií lze nalézt v díle německého lékaře a cestovatele Engelberta Kaemofera Amonitatum exoticarum z roku 1712.
První doložené rostliny kamélií přivezené do Evropy bylo možné od roku 1739 spatřit ve skleníku botanika a milovníka exotických rostlin lorda Petre (1713-1742) v Thorndon Hall v Essexu. Po lordově předčasné smrti převzal sbírky rostlin jeho zahradník a přítel Filip Miller (1691-1771), který začal kamélie s červenými a bílými jednoduchými květy nabízet k prodeji, z počátku však nevzbudily velkou pozornost.
Více ZDE
Čaj
Cameliia sinensis Watt (syn. Thea sinensis L.) – čajovník čínský má svoji původní domovinu na jihu Číny a přilehlých oblastech Vietnamu, Laosu, Barmy a Indie. Kdy začaly být jeho listy využívány k výrobě nápojů není známo, ale tato tradice již trvá několik tisíc let. Věk nejstarších stromů čajovníku nalezených v Číně se odhaduje na 2700 let. V Japonsku se tradice pěstování čaje rozvíjela od 9. století. Do ostatních pěstitelských oblastí se čajovník rozšířil především v průběhu 19. století. Zprávy o čaji se do Evropy dostávají s misionáři a námořníky v 16. století, ale s čajovými lístky začínají Holanďané obchodovat pravděpodobně až po roce 1610.
Více ZDE
Kamélie královna plesových květů
Více než vlastní rostlina se nejprve proslavily její květy a to nejen díky své kráse, ale především pro Evropu netradiční dobou kvetení v zimním období. Traduje se, že poprvé se květem kamélie ozdobila na plese francouzská vévodkyně de Berry v roce 1820. Pravdou je, že ve 20. a 30. letech 19. století je nosily nejen ženy, ale také muži na svých šatech. Móda se velmi brzy rozšířila do celé Evropy. Na upevnění květů vyráběly klenotníci speciální držáky jako doplněk rób pro návštěvy plesů a divadel. Velmi nákladnou ozdobou byly květy kamélií především pro dámy v carském Petrohradu. Nechávaly si je vozit rychlými posly z jihu Francie a Itálie, kde byly pro růst kamélií ideální klimatické podmínky. Ještě na konci 19. století se v Itálii polorozvitá poupata kamélií balila po jednotlivých kusech do vaty, ukládala se do vlhkých dřevěných krabiček a rozesílala do chladnějších oblastí Evropy.
Více ZDE
Zlatý věk kamélií
V první polovině 19. století nastává nebývalý rozkvět šlechtění, sbírání a obchodování s kaméliemi. Dominantním druhem pro obchodní sféru se stala Camellia japonica a její odrůdy. Ostatní druhy se využívaly spíše okrajově při šlechtění nebo jako zajímavá zvláštnost botanických sbírek. Rostliny se množily především výsevy semen žádané odrůdy se často roubovaly. Dnes používané množení řízky bylo málo využíváno, protože řízky bez použití stimulátorů velmi špatně kořenily. Z Anglie se šlechtění a pěstování kamélií rozšířilo hlavně do Itálie, Francie a Belgie, kde vzniklo mnoho specializovaných zahradnictví. České země byly kaméliemi zásobeny především z okolí Drážďan. V tomto směru proslulo Siedelovo zahradnictví ročně produkující pře 30 000 rostlin.
Více ZDE
Copyright © 2010 NPU
Tvorba stránek MACHIN.cz,
Webhosting HOSTSERVIS.cz
